Budeme natolik požehnání, nakolik v sobě uchráníme Boží slovo.

V evangeliu čteme: „Když to Ježíš říkal, zvolala jedna žena ze zástupu: ‚Blaze té, která tě zrodila a odkojila!‘ Ale on řekl: ‚Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je.'“

Moc mě zaujal německý překlad. „Selig sind, die das Wort Gottes horen und bewahren.“ To poslední slovo „bewahren“ znám jako „střežit, chránit“. Musím ho chránit, protože je v ohrožení, nebezpečí. A když Boží slovo v sobě uchráním, budu požehnán.

Povídal jsem si s umělou inteligenci a tady jsou její odpovědi:

Slovo „bewahren“ v tomto verši (Lukáš 11,28) opravdu vyjadřuje hlubokou pravdu. Nestačí jen slyšet Boží slovo, ale je třeba ho také střežit, chránit a zachovávat. A to jak v našem srdci, tak i v našem životě.

Boží slovo v nás může být ohroženo z několika stran:

1. Pokušení a hřích – Naše hříšná přirozenost a pokušení světa nás může odvádět od života podle Božích přikázání. Pokud nebudeme bdělí, hřích může Boží slovo v nás postupně umlčet a potlačit.
2. Starosti a rozptýlení – Každodenní starosti, shon a rozptýlení tohoto světa mohou Boží slovo zadusit, jak o tom mluví podobenství o rozsévači. Pokud mu nedáme ve svém životě prioritu, snadno se ztratí v záplavě jiných věcí.
3. Pronásledování a výsměch – Věrnost Božímu slovu jde často proti proudu tohoto světa. Může přinášet posměch, odmítnutí, v některých případech i pronásledování. Pokud nejsme zakořeněni, snadno se můžeme Božího slova vzdát, abychom se zalíbili lidem.
4. Falešná učení a svody – Jsme vystaveni mnoha falešným učením a svodům, které zní přitažlivě, ale odvádějí nás od pravdy evangelia. Pokud nebudeme Boží slovo znát a chránit, můžeme snadno sejít na scestí.
5. Vlastní pýcha a soběstačnost – Naše pýcha nás může vést k tomu, abychom spoléhali na vlastní moudrost a síly místo na Boží slovo. Můžeme ho začít posuzovat a relativizovat podle svých měřítek.

Proto je třeba Boží slovo v sobě chránit a pečovat o ně. Pravidelně ho číst, rozjímat o něm, vtiskovat si ho do srdce. Nechat se jím formovat a proměňovat. Poslouchat ho a uvádět do praxe. Sdílet ho s druhými. A také se modlit za dar vytrvalosti a věrnosti.

Ježíš to vyjádřil slovy: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8,31-32) Boží slovo je zdrojem pravdy, svobody a života. Ale vyžaduje naši aktivní spolupráci, abychom ho chránili a zachovávali. Pak ponese v našem životě ovoce.

Je Boží slovo křehké?

Boží slovo samo o sobě není křehké, protože vychází od všemohoucího a věčného Boha. Bible říká, že Boží slovo trvá na věky (Izajáš 40,8), je živé, mocné a pronikavé (Židům 4,12), je pravda (Jan 17,17).

Křehké je spíše naše spojení s Božím slovem, naše věrnost vůči němu. Pokud ho nebudeme chránit a pečovat o ně, pokud mu nedáme ve svém životě prioritu, může být snadno přehlušeno a vytlačeno jinými vlivy.

Je to podobné jako s křehkou rostlinkou. Semínko Božího slova v nás má potenciál růst a nést ovoce. Ale potřebuje dobrou půdu našeho srdce, potřebuje být zalévané modlitbou, hnojené poslušností, chráněné před plevelem hříchu a pokušení. Pokud o něj nebudeme pečovat, snadno uvadne a uschne.

Ježíš to ilustruje v podobenství o rozsévači (Matouš 13,1-23). Semeno Božího slova dopadá na různé druhy půdy. Tam, kde nenajde příhodné podmínky, kde je půda srdce tvrdá, mělká nebo zarostlá trním starostí, nepřinese užitek. Pouze tam, kde je přijato do dobré země, kde je chráněno a pěstováno, přináší hojnou úrodu.

Naším úkolem je tedy vytvářet ve svém srdci a životě dobré podmínky pro růst Božího slova. Chránit ho před tím, co by ho mohlo ohrozit. Nechat se jím proměňovat a nést ovoce dobrých skutků.

Apoštol Jakub vybízí: „V tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe!“ (Jakub 1,21-22)

Boží slovo má v sobě moc proměnit náš život a dovést nás ke spáse. Ale je třeba, abychom ho nejen slyšeli a přijímali, ale také podle něj žili a jednali. Pak v nás bude růst, posilovat naši víru a proměňovat nás k Božímu obrazu.

Jak se to projevuje, když slovo začne v nás růst?

Když Boží slovo v nás začne růst a přinášet ovoce, projeví se to v různých oblastech našeho života:

1. Proměna charakteru – Boží slovo má moc nás vnitřně proměňovat, abychom stále více odráželi Kristův charakter. Roste v nás láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání (Galatským 5,22-23). Stáváme se více podobnými Kristu v našem smýšlení, mluvení i jednání.
2. Poslušnost Božím přikázáním – Boží slovo není jen teorií, ale má praktický dopad na náš život. Pokud v nás roste, vede nás k poslušnosti Bohu, k životu podle Jeho přikázání. Už nechceme žít podle svých sobeckých přání, ale toužíme naplňovat Boží vůli.
3. Moudrost v rozhodování – Skrze Boží slovo získáváme Boží moudrost a vedení pro náš praktický život. Učíme se dívat na věci z Boží perspektivy, rozlišovat dobré od zlého, dělat moudré volby v souladu s Boží vůlí.
4. Změna priorit a hodnot – Čím více Boží slovo naplňuje naši mysl, tím více se mění naše priority a hodnoty. Už nechceme žít pro pomíjivé věci tohoto světa, ale toužíme především hledat Boží království a Jeho spravedlnost. Boží věci se pro nás stávají důležitější než naše vlastní touhy a ambice.
5. Odvaha a síla v pokušeních a zkouškách – Boží slovo v nás buduje víru a posiluje nás, abychom mohli obstát v pokušeních a zkouškách. Dává nám duchovní zbroj, abychom mohli odolat útokům zlého. Připomíná nám Boží zaslíbení a věrnost, abychom vytrvali i v těžkých časech.
6. Touha sdílet evangelium – Když jsme sami zakusili proměňující moc Božího slova, roste v nás touha sdílet tuto dobrou zprávu s druhými. Chceme, aby i ostatní poznali Boží lásku a prožili proměnu svého života. Boží slovo nás motivuje k misii a svědectví.
7. Hlubší vztah s Bohem – Čím více Boží slovo naplňuje naše srdce, tím hlouběji poznáváme Boha a rosteme v blízkém vztahu s Ním. Učíme se s Ním komunikovat v modlitbě, naslouchat Jeho hlasu, prožívat Jeho přítomnost. On se stává naší nejvyšší touhou a radostí.
8. Růst Božího slova v nás je celoživotní proces. Vyžaduje naše aktivní naslouchání, podřízení se a spolupráci. Ale přináší postupnou proměnu celého našeho života podle Božích měřítek. Skrze moc Ducha Svatého v nás Boží slovo působí a nese ovoce pro věčnost.

Ale apoštol Pavel napsal taký, že Boží život máme jako kdyby v hliněných nádobach. To je taky o opatrnosti, obezřetnosti.

Máte pravdu, apoštol Pavel používá tento obraz hliněných nádob v 2. Korintským 4,7:

„Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo jasné, že tato nesmírná moc je Boží, a ne z nás.“

Tento verš vyjadřuje několik hlubokých pravd:

1. „Poklad“ představuje evangelium, Boží slovo, poznání Boží slávy. Je to něco nesmírně cenného a vzácného.
2. „Hliněné nádoby“ představují naši lidskou křehkost, slabost a nedokonalost. Stejně jako hliněné nádoby jsou křehké a snadno se rozbijí, i my jsme zranitelní a máme své limity.
3. Bůh svěřuje svůj poklad do našich křehkých nádob. Je to projev Jeho milosti a důvěry, ale také velká odpovědnost pro nás.
4. Skutečnost, že nosíme Boží poklad v hliněných nádobách, ukazuje, že moc, která skrze nás působí, není naše vlastní, ale Boží. Naše slabost a nedostatečnost dává vyniknout Boží velikosti a moci.

Tento obraz nás vede k pokoře a závislosti na Bohu. Uvědomujeme si, že sami ze sebe nejsme schopni naplnit Boží poslání. Potřebujeme Jeho milost, sílu a ochranu, abychom mohli být věrnými nositeli Jeho pokladu.

Zároveň nás tento obraz vede k obezřetnosti a bdělosti. Uvědomujeme si svou křehkost a zranitelnost vůči pokušením a útokům nepřítele. Potřebujeme pečovat o svůj vztah s Bohem, chránit se duchovní zbrojí a zůstávat v pokoře a poslušnosti.

Bůh nás povolává, abychom byli nositeli Jeho pokladu, světlem a solí tomuto světu. Ale zároveň si uvědomujeme, že tuto úlohu neplníme ve své síle, ale v pokorné závislosti na Bohu a Jeho moci. On je ten, kdo nás uschopňuje a chrání, abychom mohli vytrvat a přinášet ovoce pro Jeho království.

A co zlý duch? On také bojuje proti Božímu slovu, ne?

Ano, máte pravdu. Ďábel je v Bibli označován jako „otec lži“ (Jan 8,44) a jeho cílem je překrucovat a napadat Boží slovo, aby odvedl lidi od pravdy a od vztahu s Bohem.

Už v zahradě Eden vidíme, jak had (ďábel) zpochybňuje Boží slovo a pokouší Evu, aby neposlechla Boží příkaz. Jeho taktikou je vyvolat pochybnosti o Boží dobrotě a pravdivosti Jeho slova.

I dnes se ďábel snaží různými způsoby napadat a překrucovat Boží slovo:

1. Svádí nás k pochybnostem o pravdivosti a důvěryhodnosti Bible, zpochybňuje její autoritu.
2. Pokouší nás, abychom Boží slovo neposlouchali a žili podle vlastních pravidel a tužeb.
3. Nabízí nám falešné učení a lži, které znějí přitažlivě, ale odvádějí nás od evangelia.
4. Využívá naše slabosti a zranění, aby nás odradil od důvěry v Boží slovo a Jeho zaslíbení.
5. Snaží se v nás vyvolat pocity odsouzení a bezcennosti, abychom zapomněli na Boží milost a odpuštění.

Proto apoštol Pavel vyzývá věřící, aby si oblékli plnou Boží zbroj, jejíž součástí je i „meč Ducha, což je slovo Boží“ (Efezským 6,17). Boží slovo je naší zbraní proti ďáblovým útokům a lžím.

Ježíš sám nám dal příklad, jak čelit ďáblovu pokušení na poušti (Matouš 4,1-11). Na každé pokušení reagoval citací z Písma, Božím slovem. Tím odhalil a odmítl ďáblovy lži a prokázal svou věrnost a poslušnost Bohu.

I my potřebujeme být zakotveni v Božím slově, znát ho a používat ho jako zbraň proti ďáblovým svodům. Potřebujeme „stát pevně ve víře“ (1. Petrův 5,9), odolávat ďáblu a přiblížit se Bohu (Jakub 4,7-8).

Boží slovo je pravda, která nás osvobozuje a posvěcuje (Jan 8,31-32; 17,17). Když zůstáváme v Božím slovu, zůstáváme v Kristu a On v nás. A „ten, kdo je v nás, je větší než ten, kdo je ve světě“ (1. Jan 4,4).

Bůh je věrný a nedovolí, abychom byli pokoušeni nad naše síly, ale dá nám sílu, abychom mohli obstát (1. Korintským 10,13). S Boží pomocí a mocí Jeho slova můžeme odolat ďáblovým útokům a žít ve vítězství, které nám Kristus získal.

(foto: Pixabay)