Neodpustit znamená  trvale zablokovat svou prosperitu.

Neschopnost odpustit svému bližnímu může mít hluboké důsledky jak pro jednotlivce, tak pro jeho vztahy s ostatními a s Bohem. Bible mnohokrát hovoří o významu odpuštění a jeho ústřední roli v křesťanském životě. Zde jsou některé způsoby, jakými neodpuštění může ovlivnit duši člověka podle biblických učení:

1. Ztráta spojení s Bohem: V Matoušovi 6:14-15 Ježíš praví: „Nebo jestliže vy odpustíte lidem jejich provinění, odpustí i vám váš nebeský Otec. Jestliže pak vy nepropustíte lidem, ani váš Otec nepropustí vašich provinění.“ Neodpuštění tedy může vést k přerušení nebo narušení našeho vztahu s Bohem.
3. Duchovní a emocionální zátěž: Nedostatek odpuštění může způsobit, že se naše srdce stanou tvrdými a plnými hořkosti. Židům 12:15 varuje před „hořkostí, která by vzcházela a způsobovala obtíže a mnozí by jí byli pošpiněni.“ Hořkost a zášť mohou otrávit naše srdce a mysl.
5. Izolace a rozdělení: Když lidé odmítají odpustit, často to vede k rozpadu vztahů a izolaci. Bible povzbuzuje k obnovení vztahů a k lásce, ale neodpuštění staví mezi lidi bariéry.
7. Vliv na duševní a tělesné zdraví: I když to Bible přímo neuvádí, současné výzkumy naznačují, že neodpuštění může mít negativní dopad na naše duševní a fyzické zdraví, včetně zvýšeného stresu, úzkosti a dokonce i některých fyzických onemocnění.
9. Překážka v modlitbě: V Markovi 11:25 Ježíš říká: „A když stanete k modlitbě, odpusťte, máte-li co proti komukoli, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vám vaše přestoupení.“ Neodpuštění tedy může být překážkou v našich modlitbách a v našem duchovním životě.

Podle Bible je tedy odpuštění nezbytné nejen pro naši duševní pohodu, ale i pro náš vztah s Bohem a s ostatními lidmi. Je to akt milosti a osvobození, který umožňuje uzdravení a obnovu.

Neodpuštění skutečně brání růstu a prosperitě, což můžeme vidět na několika příkladech z Bible:

1. Příběh Josefa a jeho bratrů (Genesis 37; 45): Josef, přes své trýznivé zkušenosti s bratry, kteří ho prodali do otroctví, zachoval ve svém srdci schopnost odpustit. Když se později setkal se svými bratry jako mocný muž v Egyptě, místo pomsty jim odpustil. Toto odpouštění nejen že obnovilo rodinné vztahy, ale také zajistilo prosperitu a přežití celé Josefovy rodiny během hladomoru. Neodpuštění by v tomto případě vedlo k trvalému rozdělení a chudobě.
3. Příběh Jónáše (Jónáš 1-4): Jónáš byl povolán, aby šel do Ninive a varoval její obyvatele před Božím trestem za jejich zkaženost. Jeho neochota odpustit a mít soucit s lidmi Ninive zpočátku způsobila, že uprchl od Boha a skončil v břiše velké ryby. Až když Jónáš odpustil a poslechl Boží příkaz, mohl být svědkem masivního obrácení v Ninive, což vedlo k jeho duchovnímu růstu a prosperitě města.
5. Příběh dlužníka, kterému bylo odpuštěno (Matouš 18:21-35): V této podobenství Ježíš vypráví o králi, který odpustil obrovský dluh svému služebníku. Tento služebník pak nedokázal odpustit menší dluh svému spoluslužebníku, což vedlo k jeho potrestání. Příběh nás učí o významu odpuštění a jak jeho absence brání osobnímu duchovnímu a potenciálně materiálnímu růstu.
7. Příběh Davida a Saula (1. Samuelova 24; 26): David měl několikrát příležitost zabít krále Saula, který se ho pokoušel zavraždit z žárlivosti. Místo toho David projevil slitování a odpustil Saulovi. Toto odpuštění nejenže uchránilo Davidův charakter a vztah s Bohem, ale nakonec vedlo k jeho vlastnímu vzestupu na krále, což ilustruje, jak odpuštění může otevřít dveře k osobní prosperitě.

Tato biblická vyprávění jasně ukazují, že odpuštění je klíčem k duchovnímu růstu a prosperitě. Držet se neodpuštění vede k stagnaci a brání Božímu požehnání v našich životech. (foto: Pixabay)