Pohádka: Kovář z Tejna.
Honzíček měl dědu moc rád. Obdivoval, jak mu práce jde od ruky a jak se mu žhavé železo pod kladivem poslušně mění na ledacos. No vždycky to bylo něco pěkného, nebo užitečného. „Já bych to taky chtěl…“ „Jo? Tak pojď! Zkus si to!“ A už malý Honzík tluče velkým kladivem do kovadliny. Ale po chvilce už ho bolí ruka. „Dědečku?“ ...